Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem nexenofobně větral.

1. 01. 2017 15:38:31
Převaloval jsem se takhle v chladné předsilvestrovské noci doma, stížen chřipkou. A nespaje řekl jsem si, že vyvětrám. Zima nezima.

.

Vzduch v místnosti byl teplý a stojatý. Dalo by se říci stálý. Topení vlažilo, udržujíc stabilní teplotu, automatický šnek na kotli si občas přichroupl několik kostiček uhlí. Ještě že jsem večer tak hezky naložil násypník. S tím vydržím až přes Nový Rok!

Po nějaké době, kdy jsem tak v místnosti funěl, pšíkal a upíjel čaj mi přišlo, že ten vzduch uvnitř je sice pravda teplý, ale takový jako vydýchaný a i nějak zatuchlý. A že by stálo za to jej vyměnit. V záchvatu dětinskosti jsem si zpod peřiny říkal, že tomu vzduchu venku musí být mnohem hůř. Je tam zatracená zima, zatímco tady je tak teploučko. No, povídám si, neškodilo by trochu ten vzduch promíchat.

Rozhlédl jsem se opatrně po místnosti. Kromě manželky se v ložnici žádné jiné strašidlo nenacházelo, a tak jsem odhodlaně vylezl z postele a otevřel okno dokořán.

Uf, to byla krása. Zimní vzduch se začal hrnout dovnitř. A jak hezky se dýchalo, ten pocit úžasně čistého vdechnutí prosincového vzduchu, to byl na tu mou chřipku dokonalý balzám. Jako bych slyšel, kterak si chřipkové viry balí batůžky, a mizí z okna směrem na zahradu.

Byl jsem nadšen. Pomohu studenému vzduchu se ohřát, a on pomůže mně s dýchacími potížemi. Nejčistší symbióza.

Příjemný pocit mi však, bohužel, nevydržel dlouho.

První mě zarazilo nepříjemné šimrání a pálení v nose. Skoro to začalo vypadat, že ten čistý vzduch asi nebude až tak úplně čistý. Revoluce v oblasti moderního topení do Českého Brodu dosud ne zcela dorazila, soused navíc v očekávání mrazu patrně večer přiložil o pneumatiku víc, než byla obvyklá norma. A tak se spolu s čistým vzduchem dovnitř dostalo i něco kouře. Trochu mě to rozzlobilo. O kouři nebylo původně řeči, mělo se jednat o čerstvý vzduch, co se jen chce trochu ohřát. Ale pak jsem si uvědomil, jak jsem hnusný, že právě hodlám diskriminovat těch 98% čistého vzduchu kvůli těm dvěma procentům kouře. Zastyděl jsem se, a rozhodl se, že na kouř nebudu brát zřetel. To zvládnu! Budu prostě dýchat pusou!

Po další chvíli jsem si uvědomil, s jakou že razancí se dovnitř ten studený vzduch vlastně dere. Vůbec nebral ohledy na mě, který mu vstup otevřeným oknem umožnil. S tím jsem absolutně nepočítal. Ale co teď? Okno jsem už otevřel, to je hotová věc. No nic, nechám to jak je. Aspoň se nebudu potit.

Teplota v ložnici klesala poměrně rychle, neboť studený vzduch zároveň vytlačoval ten můj původní teplý vzduch zase ven. V topení zapraskalo, jak termostat přidal stupínek či dva na výkonu, ale na přílivu studeného vzduchu se to kupodivu nijak neprojevilo.

„Zavři to okno, táhne sem a smrdí to tady kouřem“, sdělila mi manželka.

To tak! Takhle xenofobní reakce, to nepřichází v úvahu! Najdu jiné, lepší řešení, řekl jsem si, a otevřel dveře do kuchyně. V ložnici se hned udělalo lépe. Poznal jsem, že to je to pravé. Rozdělím studený vzduch do více místností a tím pádem omezím dopad na ložnici na snesitelné minimum.

Pogratuloval jsem si k vynikajícímu řešení a šel si lehnout.

Neležel jsem dlouho.

V kuchyni se zvedl pes. Ač má srst, začal se, mizera, dobývat do dětského pokoje. Pravda, v kuchyni mezitím už byla taky zima skoro jak venku, ale tohle? Vysvětloval jsem psu, že jeho chování je zbabělé, že on, sám imigrant odkudsi od Náchoda, vůbec nebere v potaz zoufalou situaci toho venkovního vzduchu co tam musí jinak být na mraze, ale nechtěl si dát říct. Otevřel jsem mu tedy dveře do dětského pokoje a pes bleskově zahnul za roh a lehl si v dětském pokoji na zem blíže topení.

Dveře do dětského pokoje jsem pro jistotu nechal rovnou otevřeny. Alespoň tím získám další místnost, do které mohu studený vzduch přerozdělovat.

Topení jelo na plnýn výkon, kotel hučel jak lokomotiva a šnekový podavač se ani na okamžik nezastavil. Sakra, jestli to tímhle tempem půjde dál, tak budu muset jít přikládat už ráno!

Poté jsem ke své hrůze zjistil, že má dobrá vůle se na venkovním vzduchu vůbec neprojevila. Pořád ho tam bylo plno. Švagr, postižený Matfyzem, sice později tvrdil, že s dostatečně citlivými přístroji by určitě v okolí otevřeného okna nějaký ten pozitivní efekt naměřil, ale realisticky vzato se nad dvorkem a zahrádkou neměnilo vůbec nic.

Byl jsem zcela frustrován. Navíc jsem už ani neměl pocit, že mi ten studený vzduch nějak pomáhá, ač jsem s tím na začátku najisto počítal. Dokonce ani po odmyšlení si oněch dvou procent kouře jsem ten příjemný pocit už neměl. Snažil jsem se studenému vzduchu vysvětlit, že jeho očekávání je nereálné, stavěl jsem mu to politicky i logicky, ale nebylo to nic platné. Proudil a proudil.

Kýchl jsem, a rozhodl se, že se vrátím do postele a zalezu pod peřinu, pod kterou si vytvořím své vlastní mikroklima. Uklouzl jsem ale cestou po namrzlé podlaze ložnice. Hned ráno to budu muset posolit.

Pak se zvedla manželka a hlasitě zavřela okno. Byl jsem znechucen. Takhle odporné a z hlediska humanity nepřípustné řešení, že se nestydí. Ale kupodivu studený vzduch přestal proudit. Za nějakou dobu to v bytě zase začalo připomínat byt.

Po dvou hodinách se vrátil z dětského pokoje pes. Vzal jsem si svetr, nalil si na chřipku rum, a šel jsem naložil mezitím úplně prázdný nasypník uhlí. No tak to holt něco stálo, to je toho. Zítra budu muset ještě zajet koupit nový fíkus, jako náhradu za ten namrzlý. No co, alespoň podpořím ekonomiku.

Zbývá mi jen vymyslet, jak dostanu ven z bytu ten kouř, co se mi tam nashromáždil. Nejlepší by asi bylo ho vyvětrat, počítám. Nevím co na to řekne manželka, ale už to tak vypadá, že zítra zase zkusím otevřít okno. Přece nebudu xenofob. Zítra tam může být zrovna léto, ne?

Autor: Petr Macháček | neděle 1.1.2017 15:38 | karma článku: 29.63 | přečteno: 1242x

Další články blogera

Petr Macháček

Já Crocuta crocuta, aneb Hyena Majoritní Ošklivá, skvrnitá

Mám už plné zuby článků, v nichž jsem jakožto příslušník tzv. majoritní společnosti označen za univerzálního původce všeho zla a bídy Romů.

13.6.2017 v 10:14 | Karma článku: 22.02 | Přečteno: 385 | Diskuse

Petr Macháček

Hlášení Rádia Jerevan – Nový živočišný druh ‚Tigročka‘, a další zprávy

Rádio Jerevan dnes opět přináší aktuální zprávy z domova i ze zahraničí, zaručeně pravdivé a objektivní, jako ostatně vždy.

6.3.2017 v 11:30 | Karma článku: 24.73 | Přečteno: 654 | Diskuse

Petr Macháček

Hlášení Rádia Jerevan – Pamlsková vyhláška a další zprávy

Rádio Jerevan dnes opět přináší aktuální zprávy z domova i ze zahraničí, zaručeně pravdivé a objektivní, jako ostatně vždy.

19.12.2016 v 10:30 | Karma článku: 30.50 | Přečteno: 905 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Svlékněte se prosím

Tuto větu zřejmě nebudeme slýchat jen v ordinaci lékaře, který se nás chystá vyšetřit, ale i před přijímací komisí, u které se budeme ucházet o nové místo

25.6.2017 v 7:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Helena Vlachová

Jako rukojmí

Mám pocit, že jsem se stala rukojmím. Rukojmím některých politiků, kteří se neumí chovat a na veřejnosti se prezentují jako hulváti

25.6.2017 v 6:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 4 | Diskuse

Jana Slaninová

Šťavnatá sobota: kácení v lese a vařená kočička

Sobota ve znamení motorové pily a kosy. Taky Smart, který zjistil, že není terénní SUV. Manžel s rozdrápanýma rukama, žena s hlínou pod nehty, vodáci asi ve sto lodích. Ploučnice je někdy jak Václavák v podvečer.

24.6.2017 v 22:32 | Karma článku: 8.49 | Přečteno: 187 | Diskuse

Jan Tichý

Chata mne na stará kolena vyučí

Sic má kolena nejsou tak stará, vyučovat se nechávám už jen životem. Dle hesla: „neuč se, život tě naučí“. V mládí (to se tenkrát nosilo) jsem se učil, a protože na učňák jsem byl moc „chytrý“, vrhl jsem se na gympl a na vysokou.

24.6.2017 v 20:05 | Karma článku: 12.18 | Přečteno: 312 | Diskuse

Jarmila Kamenáčová

Čtyři ženské na chalupě

Není nad pohodu. Když vás nikdo tzv. neprudí. Kdy můžete být sama sebou a to navzdory reklamě bez masek líčidel, ale i bez všech "nutností", kterým podléháme a přitom nás tísní, bez korzetu stresu.

24.6.2017 v 16:40 | Karma článku: 10.84 | Přečteno: 392 | Diskuse
Počet článků 35 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1113

Ani novinář a ani spisovatel, ale člověk co ho psaní baví a potrpí si na to, že bere vážné věci převážně nevážně. Za vzor si beru přesné a zaručeně pravdivé zprávy Rádia Jerevan.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.